Jako pokaždé v tuhle dobu

klepu se samotou

co škrtí mé srdce

-

požírá písmena

hromadu kostí

úterkových mravo/kadencí

 

začalo to s Tebou

nebyl jsem si nikdy jistý

a to mi zůstalo dodnes.

 

Proč jsem přikován tou hloubkou

co ukradnula mi víru

odrovnání kvůli ničící

sebevraždě na bedrech

co patří Tobě?

 

Vždy mi říkali že jsem chudák

který se nezmůže na odpor

obětování ve větru Lásek

co byly dopředu

krví smáčeny

 

proč zase stojíš v temnotě

nabízíš mi tyfus

a já už nikdy nebudu v pohodě

ze Tvých infarktů

tak mi táhni z očí

jsi potratem veškeré civilizace

 

ještě se pomstím

protože tam kde Tě položí po smrti

se já konečně narodím.

 

 

 

 

29.3.201617:03