Rozepínám
poslední knoflíček
na plášti osudu
jsem dávno
změněná
jiná už nebudu
změna je trvalá
jako větrníček
co se točí na okně
ochotně
...
Jsem lehkomyslná
když doufám
v lepší zítřky?
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
To máš těžký - máme každý trochu jinou normu na všecko. Tedy i na míru vkusu v lásce a třeba i erotice. Nejsem prudérní, ale někdy.... tady jde o něco jiného. Prostě někdy se zadaří oslovit víc lidí, aniž by ses o to nějak moc snažila.
ano to máš pravdu... píšu co cítím..nesnažím se nikoho oslovovat.. myšlenky hážu na papír..a někdy, když přijdu z práce, zničená od problémů svých klientů je to fakt mazec.. ale vždycky jsem ráda za pozitivní reakce..potěší mě to...
rádoby rozhodnost, nicméně v závěru zpečetěná váhavostí, nerozhodností, doufáním..
mimoto, v tý první sloce, jak píšeš o trvalosti změny, tak přirovnat to k něčemu co je každou chvilku jinak, je hloupý, kdyby jsi to přirovnala, když už teda z kategorie střech třeba ke kohoutovi, ale stejně..je to nevěrohodný.
sen | Změna... | Obnažená duše | Co se v ní skrývá... | Naplánovaný život...
Klíčová slova
báseň | naděje | myšlenky | naděje | naivita