neřekla bych s nadsázkou, spíš hořkosladkým nádechem být znovu tím usopleným děckem s neustále se ošívající a nevyspalou mámou za zadkem...
líbí se mi, jaký smutek z toho cítím...
nelíbí se mi nespisovnost až snaha o expresi pomocí hovorově nevycepovaných prostředků...
nelíbí se mi ty dlouhé vytahané řádky
nelíbí se mi to vypálený koťátko - možná mu někdo vypálil rybník a možná kožich, každopádně mi to evokuje spíš kotě na elektrickém plotě z Krabice živých, ale ok
nelíbí se mi věčný/věčnejma
možná je to přece jen trochu satiricky myšleno - taková parafráze na šťastnou rodinku s běžnými problémy vždy za zavřenými dveřmi...
a možná je to pocit strachu, že právě mezi ně se autorka/ hl. postava básně dostane...
možná hledá mámu v sobě - je tlačena do něčeho, co ji neláká (aneb i přes velké srdce ty bryndáky prostě smrdí...)
kdo ví - každopádně bych co do obsahu podotkla jen to, že je to zajímavě zpracovaná myšlenka s krapet odfláklým zamaskováním kruhů pod očima/básní, které ji rozvířily natolik, že se rozlila do všech světových stran a možná do celého srdce.
Díky za pěkný komentář, myslím, že jsi to vystihla i pochopila velmi dobře. ;-) K významu se moc vyjadřovat nebudu, záměrně je tam širší prostor k výkladu, přestože pro mě byl stěžejní hlavně ten jeden.
Dlaně a slzy | Realita je jinde | Tenkrát to bylo naopak | Po okraj | Moment, než vylije se touha z břehů