Jedno kvítí

a dnes už naštěstí tolik vzdálený loňský červenec...


Autor: Bardot , 6.1.2009, Básně

  

Mám strach
že nemůžeš mě dál už milovat
a bojím se
že já zas nikdy nepřestanu
A tápu
Plakat mám a nebo se smát
když čtu si v tvojí tváři k ránu?

Štěstí z tvých dlaní
mě kdysi zaslepilo
že doteď nemůžu se hnout
Pro jedno kvítí
mi slunce zasvítilo
a nechce zapadnout

Dál se dotýkej mých kruhů
ať zbývá sto let
nebo vteřina
Splať mi poslední
z tvých dluhů
tělem ústy očima

Mé srdce touží po lásce
a ta tvá tolik vzdálená je
jak varhany hřmící
v mojí duši
tichým tónům tvojí šalmaje

(Pro jedno kvítí
mé slunce svítí
duše však cítí
že uvízla v síti
Přijdou zlé časy
navždy už asi
Než dojdou mi síly
buď můj ještě chvíli!)

Hodnocení: 2.4
(celkem: 12, počet hlasujících: 5)

Zobrazeno 34x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>