Stále jsem nedosáhla břehu
ve své lastuře
vlasy mám ztěžklé hustým větrem z jihu
Poddaná nekonečně dlouhé
slastné tortuře
slíbat chci ze svých každou tvoji pihu
Zlátnoucí večer krájí
střípky slunce do klína
mísí je tiše s tahy tvého štětce
Svět kolem stéká ze stěn
světlo taktně usíná
když se mnou hřešíš pod nálepkou světce
Napínáš mě jak struny
ke skleněné kytaře
ohňostroj vzdechů plní prázdné sály
Pronikáš rámem k plátnu
vpíjíš se mi do záře
na prach drtíš sloupy mojí katedrály
Zahal mě pláštěm tkaným
z barev sladkých příměří
to aby mi duhy bledě záviděly
Nebe nám dřímajícím
nad ránem nedohoří
hlídá ho pro nás sám pan Botticelli
Hodnocení:5 (celkem: 35, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 36x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Neutíkej | Kočka | Dva | Má lásko... | Tady nebo Tam