Než čas mi navždy zavřít oči dovolí
Jediné přání ještě budu mít
Jen jednu vzpomínku, jež zabolí
A pak už můžeš, smrti, všechno smýt.
Tolik je tváří, které před očima mám
Některé živé, jiné jako z kamene
Ať chci či nechci, pokaždé, když usínám
Všechny je vidím, jen tu tvoji ne.
Tak chtěl bych na sklonku svých dní
Když na okamžik zaplápolá zář
Plamene svíčky v agonii poslední
Zahlédnout ještě jednou tvoji tvář.
Jediné přání ještě budu mít
Jen jednu vzpomínku, jež zabolí
A pak už můžeš, smrti, všechno smýt.
Tolik je tváří, které před očima mám
Některé živé, jiné jako z kamene
Ať chci či nechci, pokaždé, když usínám
Všechny je vidím, jen tu tvoji ne.
Tak chtěl bych na sklonku svých dní
Když na okamžik zaplápolá zář
Plamene svíčky v agonii poslední
Zahlédnout ještě jednou tvoji tvář.
Hodnocení: 2.36
(celkem: 33, počet hlasujících: 14)
(celkem: 33, počet hlasujících: 14)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Vyznání | M. | Dva světy | Duše, která slyší | Zdlouhavé epigramy - VI