Jen trochu si jí šňupnout

a uvolnit ten tlak,

co uvnitř narůstá

Vdechnout její vůni a něhu,

její ústa a obejmutí,

do plných plic

Uvolnit tu tíhu provinění

Nasát ty vzpomínky,

 kdy nám bylo tak hezky

Kdy vyhříval jsem se

na slunci jího zájmu,

bez mráčků a pochyb

Kdy jsem si hlavu složil

do klína a snil

Teď mě v duši něco svírá

Obavy, že se něco ztratilo,

že něco pominulo

Snad ta lehkost

a bezstarostnost našeho bytí,

bez šrámů minulosti a nedůvěry

Je moje dávka kokainu života,

co mi dává energii

Nová dávka přímo do žil

zvedající ze dna depresí

a chmurné letargie

Trpím abstinencí po ní

a její přítomnosti,

přitahován, jak k tyči z ebonitu

pohlazené větrem a křídly ptáků