Listy rostou aby zvadly, spadly
jeden a jeden je jedenáct
svět je velký domek plný slov
kdy udělám plný lok
v noci stéká voda do kopce
u protinožců mají den
začátky nemají konce
konce v nedohlednu
Mladí chtějí být starší
Staří mladšími
pára padá vzhůru
jenom čas se nevrací do starých kolejí
asi jsem ještě nevyrostl
stále z toho nemám rozum
Hodnocení:4.67 (celkem: 28, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ačkoliv zatím většinou nechávám díla tak jak jsou (možná považuji tvorbu za něco víc než jen otrocké psaní něčeho, ale vytváření) možná že na ni přeci jen sáhnu
Moc bych pochválil logické vystavění básně! Jestli tomu tedy správně rozumím: Gradace až k jádru básně: jenom čas se nevrací do starých kolejí! Ale malou výtku přeci jen. Tvůj projev je poněkud samorostlý. Což určitě nemusí být naškodu, někdy naopak, ale tady už mi to přece jen příjde příliš. Můj názor, že by ještě stálo za to, projít to báseň ještě jedno a obrousit ty nejostřejší hrany a osmirkovat...
Počitky | Předpodvečer | Konec nadějí | Báseň pro nějakou ni | Město