Zase sedím do okna hledím……
Melodie poslouchám,
jeden den děsivý za sebou mám.
Slzy udržet neovládám.
Všechno se hrotí……
Jen slyším ve své hlavě,
jak jsem zvorala, co vypadalo tak hravě.
Zase jsem zklamala na plné čáře.
Jsem neschopna,
cítím vztek v sobě a přemýšlím o tobě……
Škola mě zradila, zkoušku jsem zmrvila.
Podporu žádnou nemám……
Se vším se potácím sama
a mé sebevědomí upadá ……
Všechno přestává mít pro mě cenu,
školu nechám, tebe se vzdám
a odejdu…….
Odjedu, tam, kde konečně někdo pozná,
že potřebují oporu, pohlazení
a ne jenom ponížení……
Hodnocení:2 (celkem: 4, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Já v tom teda báseň nevidím. Ani trošku...
"Slzy udržet neovládám.
Všechno se hrotí……" - tohle mi nesedí ani rozumově, napoprvé...snad "nezvládám", "hroutí"...
Vyznání tvé bolesti..povedené..zvlášt když se v některých chvílích cítím úplně stejně...ale přesto bych ti poradila, abys tam tu školu necpala..ať to má své tajemné kouzlo ;-)
Přátelství | KOUZLO | 1.máj | Nesnesitelné ticho | Volnost