Mám trochu strach, že jsem nevyjádřil, to co jsem chtěl říct. Snažil jsem se popsat vnitřní vyhoření. (Je to velice přímá odpověď na otázku Antonína Sandera) Ten pocit, kdy člověk žije, jde do všeho naplno a hoří jasným plamenem. Ale najednou zjistí, že už nemá, co by hořelo - vnitřně vyhoří. Jeho plamen stále plá, krev v žilách stále hoří a člověk chce, aby jeho plamen dál svítil, hřál - plál. Ale jeho srdce uvnitř... žárem zchladlo.
Líbí se mi druhá sloka - velice. V první sloce - možná, že zbytečná otázka, ale přecejen - srdce žárem zchladlo...jak se to povedlo? Hořelo tak dlouho až shořelo? Hoří pak stále ta krev? Jen budu rád za vysvětlení, pak asi rád ocením.
Ztracený | Tři vteřiny věčnosti | Presumpce viny | Na slovíčko | Mimožádná