„Tak jak? “
Řekla mi na náměstí
„No pudem koupit víno“
Odvětil jsem
Dál už se neptala
Jen se pousmála a šla zamnou
V obchodě měli poslední dva dvoulitry vína
A taky posledních pár balení levný limonády
Hned jsem je chytnul a zaplatil
Pak jsem šli na kopec
Na kopci se to zelenalo
A slunce prudce pražilo do našich těl
Chvíli jsme jen tak rozvaleně leželi
A pak začli pít
Slunce snámi udělalo svý
A já se zas ocit ve svym typickym stavu mysli
Ona se smála a tancovalo kolem mě
Byla jako víla
Víla v novym a víc vzrušujícim vydání
Takhle to šlo pár Týdnů
Dokud mi neřekla
„Hele je to fajn ale já už nemůžu, prostě to nejde“
„Já taky né, ale co natom záleží?“
Ona se na mě koukla s provinilým výrazem
Pak se otočila
A zmizela…
Hodnocení:4 (celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ahoj, člověče, kdyby jsi tam neměl opět ten chlast, tak by báseň byla opravdu lepší. K vůli chlastu nehodnotím. Nejvíce se mi líbily ze začátku "limonády " a samotný závěr. Nehodnotím.
Poezie | Útěk | U Lenky | Věřím | ***