Jak léta jdou už vím
že některé vázy již neslepím
nespravím, co bylo rozbito
ne vše, snad za pokus
by stálo
ještě...
jednou...
nadechnout se...
a vyplout nad hladinu...
Čas udělat si resume, proč ne
ale je ještě s kým?
Pryč jsou mnohé dny
a čím víc se rozdávám
tím vlak jede rychleji, nemávám
neohlížím se.
Prázdná nástupiště,- posun...
vlak na odstavné koleji
utržená záchraná brzda
mé kupé je prázdne i jiná
zdají se opuštěná, bez lesku
a když pohlédnu z okna
vydím svůj výčet poklesků.
Nejsem rovnoměrný, nejsem skutečný
nejsem k nalezení, tomu kdo nehledá
sám před sebou se rozpouštím, řídnu
jsem mlhou nad poli, bělavou
jsem tak rozředěný svým bytím
kdy už mou duši někdo vypustí?
Hodnocení:3 (celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
první sloka je nejlepší,
druhá je poměrně hodně rozvláčná, ačkoliv myšlenku zachycuje, nicméně hrubka v posledním řádku druhé sloky: vydím - vidím
třetí se nese v duchu druhé
s ohledem k tvý předešlý tvorbě - trojka.
jinak bych uvažovala nad dva až tři.
Sedm statečných již nevychází z kina | Stále jsem to já | Klaunův osud | Klik | Až se ucho...utrhne