Jak léta jdou už vím
že některé vázy již neslepím
nespravím, co bylo rozbito
ne vše, snad za pokus
by stálo
ještě...
jednou...
nadechnout se...
a vyplout nad hladinu...

Čas udělat si resume, proč ne
ale je ještě s kým?
Pryč jsou mnohé dny
a čím víc se rozdávám
tím vlak jede rychleji, nemávám
neohlížím se.
Prázdná nástupiště,- posun...
vlak na odstavné koleji
utržená záchraná brzda
mé kupé je prázdne i jiná
zdají se opuštěná, bez lesku
a když pohlédnu z okna
vydím svůj výčet poklesků.

Nejsem rovnoměrný, nejsem skutečný
nejsem k nalezení, tomu kdo nehledá
sám před sebou se rozpouštím, řídnu
jsem mlhou nad poli, bělavou
jsem tak rozředěný svým bytím
kdy už mou duši někdo vypustí?