Nesměle napřažená dlaň
a na ní…
tlučící srdce.
By mohlo doufat…
doufá:
„Vstaň!
Vem si mě!
Pevně mě drž!“
Hlasité údery a horkost
co ho zevnitř trýzní, pálí…
sevřena pěst je zase v dlaň
a ruka ucukne.
Vždyť oni by se smáli!
Okraje cesty ujité v ohledu oka mžiku zúžují se do ztracena,
hořkosti džbány vypité a mezi dvěma - tahle stěna.
Pár kroků stačí k obejití
a pokračovat v cestě…
bez druhostrany!
Ale co pak to srdce?
Horké…
Tlukoucí…?
Být bez něj nelze,
není zbytí.
Dva dělí stěna,
tak se svým srdcem na dlani
jsou sami.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Jsi... | Okýnko | Přijdu zas | Future doesn´t ask | My dvě, ty a já!