Holubí pírko

život nás vleče, kam chce sám ...


Autor: oslík, 17.12.2003, Básně

  

Vítr se probírá proudy kolejí
mlhou a tmou se jen vlaky míjejí
a žádné jiskry už dlaně nehřejí
co já vím, copak to vím?
Ten sivý proud jenž dálkou k jihu tíh
jen chvíli odpočal si na věžích
dotýká se mě jemně první sníh
nebo snad pírko holubí.
Se sluncem déšť se utkal na římsách
duhově na podrážkách víří prach
na zemi v chomáčích se choulí strach
co já vím, copak to vím?
Copak já vím kde která z možných cest
mne zaskočí nejběžnějším z běžných gest
jen ještě chvíli se větrem nechat nést
jen ještě být pírkem holubím ...

Hodnocení: 2
(celkem: 10, počet hlasujících: 5)

Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>