Hněv

To je tak, když se hněváte...


Autor: Snake, 2.10.2004, Básně

  

Pomalu ustupuji a vím, že přicházíš
Však kam ustupuji, toť otázka,
Ale jest dokonáno, jelikož mě určitě pohltíš.
Do svých spárů mě chytíš, jsem totiž tvá kořist a ty pták,
Jenž je od samého Všemohoucího,
Já se ti podřizuji, ani nevím jak.
Lomcuješ se mnou,
Drtíš mě,
Taháš se se mnou o zbytek mé čestnosti,
Do pokušení uvrháš mě, dokud nemám za učinění dosti.
Jsem nemocný,
Procházíš mnou,
Jsem malátný,
Stále dost nemáš se mnou.
Před tebou teď poklekám,
Jsem tvůj věrný služebník,
Svůj život ti pokorně oddávám.
Nicméně už vidím na konci ten jas,
Který ty tak nenávidíš,
A já se probudím do normálu zas.
Jenomže ty se nedáš zastrašit a vrátíš se opět,
Stále mě vytáčíš v podobě jiných lidí,
A tak mi dáváš špatný náhled na ten svět.
Však tobě nacházím útočiště,
Mám rád, když někoho pošlu do pr*ele,
A těším se, až přejdeš příště.
Ty jsi ten nástroj zkázy,
S tebou upadám do nevědomí,
A proto se tě táži:
Co jste zač? Odkud přicházíte?
Ty se ke mně s úsměvem obracíš,
Já jsem svatý Hněv a jsem ten, co od bolesti osvobodí tě.
Ano, jsi ten, co mě vždy osvobodí
Od mých strastí
A co mě nikdy neopustí.
Děkuji všemohoucí Prozřetelnosti,
Že mi tě seslala
A díky, že mi dopřáváš takové slasti!

Hodnocení: 0.43
(celkem: 3, počet hlasujících: 7)

Zobrazeno 9x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>