Jarku, díky - má to být vlastně alegorie na příliš brzké jaro...v haiku se snažím praktikovat princip kireji - to znamená, že by haiku nemělo být jednou výpovědí (řekněme větou). Někde by měla být jeho plynulost narušena - nejčastěji na konci prvního nebo druhého verše. V případě přerušení po prvním verši jde často o následné rozvinutí úvodního obrazu jako zde.../teorie od snake_01 Pavla Martince/.
Zvažovala jsem znovu - a asi je opravdu moc popisné. Díky, změním kategorii na miniatury.
ne, pro mě téměř špatně -
popis sice možná bez vnějšího zásahu,
leč už prvním veršem, respektive použitím "jedna"
ve vztahu k následujícím stojí věc jaksi odděleně -
co by provedlo "jednu"?
pro mě možná trochu víc, šak závěrem bych stejně zapochyboval
Taky jsem si tuhle disciplínu zkusila, takže vím, jak je náročná.
Míváš téměř vždy řemeslně všechno správně. Ale často mi tam právě chybí to "cosi", co mě donutí sednout si na zadek a zůstat.
A nebo je to naopak. Aby člověk mohl číst poezii, musí ji mít především v sobě. Nějak si v tomto ohledu nejsem poslední dobou sama sebou jistá. Možná tu všechno máš. Možná je to vážně mnou.
Trpělivě čekám na jaro. Nějak ho letos potřebuju víc než jindy. Možná se pak vrátím a najdu u tebe to, co teď nevidim.
Zdravím, Radko, kocour už cítí jaro, ale na kožichu si ještě nese zimu... bavilo mne to psát podle svého pozorování v jedné budějovické uličce...
Tak se drž - jaro nám jde mílovýni kroky vstříc a díky za zastavení se!
Neděle | 2x od nás z "kopce" | Obálka | Ještěrčí podzim | Zelený stegosaurus