v tmavých krajinách pod sopkami
tvé vzdechy zněly jako měchy
v zelených hájích mezi mechy
byli jsme v průzračných bystřinách
sami...
když kyprá hlína z chladných nocí
do jara vůně vydala
my dotknuli se našich srdcí
tys zněla jako fujara
pěkně postaru
jak matka Zem
to jsme ještě byli spolu
psali výbušnou kapitolu
drceni pulzem z pulsarů
tak urputně
až sem
v kraji pod sopkami chladným
než naše láska shořela
teď už se z toho nerozžhavím
co teprv vůbec doběla
dnes trochu jiný světy stavím
a tvořím rovnou z popela
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Beslanský masakr | Pohyblivé stíny | Zamilovanost | "Countdown" | Kundoměřič Vesmíru