v tmavých krajinách pod sopkami

tvé vzdechy zněly jako měchy

v zelených  hájích mezi mechy 

byli jsme v průzračných bystřinách

sami...

 

když kyprá hlína z chladných nocí 

do jara vůně vydala

my dotknuli se našich srdcí

tys zněla jako fujara

pěkně postaru

jak matka Zem

 

to jsme ještě byli spolu

psali výbušnou kapitolu

drceni pulzem  z pulsarů 

tak urputně 

až sem

v kraji pod sopkami chladným

než naše láska shořela

 

teď už se z toho nerozžhavím

co teprv vůbec doběla

dnes trochu jiný světy stavím

a tvořím rovnou z popela