Pět ráno, svítá...
Dvě nahý těla...
Výkřiky slasti...
Byla jsi skvělá,
tak jako vždycky, zašeptal...
Ona jen tiše leží dál...
Čeká na pusu a pohlazení,
však jeho chování se rázem mění...
Dostal už přece to, co chtěl -
tak vypustil vzduch a kop ji pod postel...
Hodnocení:4.25 (celkem: 68, počet hlasujících: 16)
Zobrazeno 166x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Po přečtení téhle básně jsem si vzpomněla, jak Tea nedávno nadávala na to, že jí jeden z nováčků napsal k její básni komentář:"Hustý!" K její tvorbě se to určitě nehodí, ale k téhle Tvojí ano - samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Takže říkám: "Hustý!" a "Fajn!"
Na Pobřeží Slonoviny | Otázky | Poprvé | Smutný nedělní odpoledne bratrů Pazderkových | O tažných ptácích