epos o dvou strofách

Oukej.
Už první řádek musím zastavovat a uvažovat, jestli "nějaký" středoevropský bůh, co má několik obličejů, protože "tvářích" a nebo jestli myslíš tvářičky jako líca.
Nevím. Kdyby líco, nedává smysl návaznost prachu a nemožnosti otevřít oči. Chybí spojnice nebo meziřádek.
Jestli několik tváří, budiž.
Konec první "strofy" je zdá se mi příliš suché konstatování...takový holý fakt. S představivostí nehnu. Sto takových jsem četl, sto takových přečtu. Asi.
Líbilo by se mi (lepší) propojení vrásčitých rukou a cest. Co vráska, to rýha, to cesta bez krajnic. Ruce táhnou pluh bez kol. Stovky mil, tam i zpět.
Třeba. Prostě trochu alegorie. Třebas.
vyobrazení ztráty prostoru pod sebou. Dobré, pokud půjde přímo proti oněm stovkám cest.
Strofa také končí logickým vyústěním. Padám ... změna ... není čas váhat.
Celkově bych to označil za pokus, zkoušku, prostě cokoliv, ale nějaký poetický text, za mou osobu asi ne.
Propadla mi mezi prachové peří a to lehce zfouknu ze stolu. Doporučil bych delší převalování slov na papíře, pak opět v hlavě a snažit se vidět novou souvislost mezi slovy.
Gramatické jevy a rytmus přenechám ostatním.
Já jsem na dojmy. Asi. Třeba.
(barvy spletité = slunce/beránci?)

kvalitní komentář (1)