Nebudete věřit tomu,
že když jsem včera přišel domů,
znavený jsem byl jako pes,
já pokácel jsem celý les.
Jmenuji se Lojza Krbec,
a jak již víte, jsem dřevorubec.
Já, když se pustím do díla,
div mi neshoří v ruce sekýra.
Sekyra, to je nástroj božský,
sekyra, vážně ji mám rád,
sekyra, to je nástroj božský,
po práci dostanu vždy velký hlad.
Doma ale jídlo nebylo,
to mi bylo velmi nemilo.
Chtěl jsem jít nakoupit do města,
bohužel byla zarostlá cesta.
Popadl jsem tedy sekeru,
pro jídlo se přes les proderu!
Když jsem se z lesa vysekal,
jak já vám tenkrát halekal,
omyl, který nemá obdoby,
myslím, že na mě šly mdloby.
Místo na východ jsem šel na západ.
Co to bylo taky za nápad,
nedívat se při sekání na kompas,
zapomněl jsem sledovat i čas.
Sekyra to je nástroj zrádný,
sekyra, ta tě uhrane,
sekyra, to je nástroj zrádný,
do velkého maléru tě dostane.
Doma již moje žena čekala,
když mě uviděla, plakala.
Políbil jsem ji na čelo
a pohlédl na její krásné tělo.
Co mě ale zajímalo více,
byla naše malá lednice.
Kdybych věděl, že šla žena nakoupit,
nemusel bych tohle podstoupit.
Proto radím vám, pořiďte si sekyru,
s ní uděláte do světa díru...
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:2.67 (celkem: 8, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Dřevorubecká | Večerní blues |