Zajimave, dekuju moc za prisani, zrovna jsem o ni na pismaku uvazovala, ze ji schovam, ale je to snad spis ze uz je mi cizejsi, odzita....ted jak ctu, nepodepsala bych ji bez vyhrad
Kýžené to rozhodně je, už vzhledem k prvnímu slovu "konečně".
Nevnímám to jako Frida. Vnímám to jako naprosto spalující vášeň. Ovšem v závěru s takovou asociací, že tam prostě vidím sebedestrukci. Ač tam třeba ve tvém podání není.
Klesají hadi z temene
Jako písek na dno lastury
Moje krev všude kolem jako perly
a já se potápím naplněnou lasturou
k hladkému dnu
Již jsem se ti k básni vyjadřovala, byť zde je pozměněná verze, na mne stále působí velmi silně.
Zde mohu napsat, že i pro osobní rozměr oné "platinové kosy", mrazí mě v zátylku...nejen kvůli "odžitému" stínání.
Mrazí - konkrétně - i proto, že platinové destičky má manžel v krční páteři, ale to je už spíš osobní "přesmyčka"... v každém případě báseň vnímám jako neobvyklou a plnou emocí možná i s duchovním přesahem /trny/.
Dekuju za doreceni. Platinove desticky jsem ani netusila a je to celkem silna konotace.
Trny ve mne asi nejspis jako obraz zraneni az sebezraneni. Zranovani se o neco. Vedla jsem to asociacne, jak vlastnim pohledem davame vyznam okoli, povysime na kralovske nebo vytvorime v sobe ranku. Kam az sahaji oci. S tim duchovnem to je taktez zajimava interpretace, kterou bych sama nenasla. Ale trny mam rada jak jako zvukomalebne slovo, tak i jako obraz, prenos vyznamu.
Urcite to nebudou me posledni trny
Smíš jít výš | tektonika | Parametry | černá a bílá noc | mý tělo je můj bůh