Začínájící sebereflexe pocitů a citů (s)chovaných (pomalu k čemukoliv).
Náběh na středoproudou poetiku v prvním odstavci navnadí, pak se to začně až moc rychle ztrácet v mělčinách.
I opakující se motiv prvního řádku shledávám za ne-šťastný. Naléhavost, prosba, tužba se dá vyjádřit jinak (a ještě na tam malém hřišti).
Báseň proplula jako cukrová vata v lunaparku. Okem, slinou jsem zavadil a pak zahodil.
chápu ji jako velice toužebnou a ponořenou v citu, ale zaujala mě jenom ta první resp. první dva verše
začáteční velká písmena beru jako nešvar, který ale je vidět a ruší
Akordy míru | Básníci | Dotyky | Zklamané society |