Tato báseň sice není moje, ale chtěla bych ji tady uveřejnit, protože je to má oblíbená báseň, tak doufám, že se vám také bude líbit! Je od Jiřího Dědečka.
Zbytečně se celej balím do deky,
stejně budu cítit tvoje doteky, stejně budu myslet nejvíc na dlaně, hladilas mě totiž velmi prohnaně.
Jedno torpédo tvýho doteku, dobře mířený stačí člověku, jedna exploze tvýho pohledu a to ostatní tuším dopředu.
S prvním dotekem už jsem ztracenej, už jsem na háku, už jsem chycenej. Marně od tebe prchám v panice!
Pozdě, mám tě rád - konec štvanice!
Jsem z toho celej jak vejce naměkko, jen co mě to přejde půjdem daleko.
Za nemravnej obzor za plyšovej drát, na růžovej palouk a tam si budem hrát!
Hodnocení:3.25 (celkem: 39, počet hlasujících: 12)
Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Dotyky | Krásný neznámý | Spřízněná příbuzná | Těžce motýlí | Kačenka v říši motýlků