Sněhové vločky padají jedna za druhou,
zůstávají sedět na řasách.
Komu?Přece té dívce za řekou,
co leží tam na marách.
Sníh jí sluší,je něžně bílý,
jako její tváře bez úsměvu.
Jak býval líbezný a milý...
Jak krášlil tu mladou ženu...
Už nikdy její oči neuvidí
slunce,déšť ani nebe.
Nohy a ruce neucítí
jak slunce pálí a mráz zebe.
Sbohem dívko s bílou tváří,
sbohem ti všichni dávají,
tvá duše už asi ráji patří,
andělé za svou tě přijímají.
zůstávají sedět na řasách.
Komu?Přece té dívce za řekou,
co leží tam na marách.
Sníh jí sluší,je něžně bílý,
jako její tváře bez úsměvu.
Jak býval líbezný a milý...
Jak krášlil tu mladou ženu...
Už nikdy její oči neuvidí
slunce,déšť ani nebe.
Nohy a ruce neucítí
jak slunce pálí a mráz zebe.
Sbohem dívko s bílou tváří,
sbohem ti všichni dávají,
tvá duše už asi ráji patří,
andělé za svou tě přijímají.
Hodnocení: 3
(celkem: 15, počet hlasujících: 5)
(celkem: 15, počet hlasujících: 5)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
...co leží tam na marách...na marách...na marách...tak tohle slovo jsem naposledy četla u Erbena.Gratuluji!
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Adamka 9.12.2008, 09:40
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Hřích | Odložená věc | Poslední cesta | Drahý host | Tisíce očí