3 002 autorů
I nevěra, stejně jako láska, může být platonická.
[Neznámý autor] Další >>
Den co vyšlo slunce - den poslední
Zamyšlení o svém posledním dnu,který mě čeká,může to být už ten dnešní.Vše co jsem si naplánoval,může skončit jako vzpomínkou na mě.Tato báseň je inspirována posledním dnem mého dědečka, kterého jsem nepoznal. Pamatují si lidi po smrti den kdy zemřeli?Autor: hidenpoet, 15.8.2014, Básně
Vstávám dnes jako vždy,
slunce svítí přímo do očí,
rozplývají se mi sny,
nevím že pro mě už nebudou dny,
jdu za rodinou,
dát jim vzpomínku jedinou,
a říct věty poslední,
které jim nezevšední,
že je mam rád,
že jdu do práce,
snad tam budu krátce,
a vrátím se brzy,
přijíždím na nádraží,
s kolegou se bavím,
a ani nevím,
že mně zbývaj minuty,
Vystupuji a prudká bolest,
mne posílá k zemi,
ležím a mám pár minut,
než vše už mi skončí,
Myslím na rodinu,
s kterou jsem ráno strávil,
pouhou hodinu,
ale řekl jsem že je mám rád,
chtěl bych je ještě vidět,
než si mě pán bude brát,
Bůh při nich stuj at jsou silní,
doufám že je posilní,
na zprávu která mění životy,
že jejich milovaný má ,
na nule životní hodnoty,
Sám nevim co bude,
jestli věčná tma,
nebo ráj všude,
dotknu se šedého dna?
Kéž bych to měl jednoduší,
ale jsme na tom všichni stejně,
Nás záchrana života při umírání nepřeruší,
myslím na ně nadějně,
že se jednou ještě uvidíme,
ale ted vyrážím na svou cestu příští,
kde možná pro jedno kvítí slunce svítí.
Zatím žádné hodnocení
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Denise 4.9.2014, 17:55Moc se mi to nelíbí.
I já bych se přiklonila ke zpracování prozaickou formou.
kvalitní komentář (0)
Volba modrého pozadí... mám rád strohost a elegenci, když na to přijde... tohle na mě působí jako leklá rybička v akváriu, nezlob se na mne.
Přijde mi, že je zde nějaká snaha o vázaný verš, který je ale spletený jako karabáč s různými jinými proutky volného a výsledkem je pořádný výprask čtenáře.
Když už nic jiného, čekal bych aspoň v pořádku gramatiku, ani tady ovšem nemůžu aspoň v náznaku pochválit (je smutný, když se chválí člověk našeho národa za něco takového, ale taková je doba).
Působí to na mě jako nějakej současnej repovej (nebo co to je za směr)textík, kterými se většinou ani nemá smysl zabývat, leč, předkládáš nám jako básnické verše. Je třeba s tím tak dál pracovat. Má to jasný směr a cíl,(který jsi už bohužel vyzradil dopředu), ale přizpůsobuješ text tolik tomu jak chceš aby to vypadalo, že neříkáš to, co vlastně chceš říct. S tímhle se daj dělat snad jen dvě věci - nebo mě aspoň v tuhle pokročilou hodinu napadají - buď začni číst pořádně pořádnou poezii, nastuduj něco o stavbě, nebo ji vyčti. A nebo začni psát prózu, k tý máš asi vcelku slušný náběh...
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Den co vyšlo slunce - den poslední | Mimo dosah | Držet rytmus | Kapka krve | Údery okamžiků - Ťik a ťak