zima má už na kahánku
smutně pouští svou poslední vločku
ta potichu jak v duši píseň
tebe hledá
stojící na paloučku
dobře se rozhodla
najít si právě tvoje řasy
sama krásná jak zimní sen
potěšit ale chce se i z tvojí krásy
a tak poslední sněhová vločka
právě roztála ti na řasách
trochu vypadá jak ta slza
ukrytá v tvých mokřinách
leskne se a voní
tvůj růžový květ kamelie
jsem jak žíznivý poutník
který tak rád ranní rosu
právě z tvého květu pije
miluju teplé sluneční paprsky
miluju májový deštík
byl jsem mu vděčný
že tě tenkrát promočil
a já směl sundat ti tvůj svetřík
rád se dívám na ten tvůj květ
jak se rozvíjí a vlhne
tu zatřpití se jak ta sněhová vločka
co přistála ti na řasách
olíznu ho
je mi mdlo v tvých mokřinách
má celá bytost po něm prahne
často chodím z toho květu pít
a pramen nevysychá
už více než čtyřicet zim
je stále připravený
uhasit mou žízeň
pak rozevře se a voní
jsem šťastný
že právě dáma s kamelií
stala se mojí paní
foto: Ylanite
(celkem: 15, počet hlasujících: 3)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Přímočarost | den jak Lovosice | motýlek | Postrach tramvajových vagónů | lístky do Národního divadla