Pro mě vítězná. Pro svou lehkost, nápad a formu. Nepotřeba hloubky - vždyť je to tance pro radost.
Jediné co jsem přemýšlel - ta čtverylka by podle toho asi nešla tančit. Fakt jsem se snažil najít to schéma, ale nepovedlo se mi to.. (jestli tam je, prozraď prosím - klidně v poště.)
Koukám, v té soutěži s dáváš dost záležet. Nechci křivdit, protože asi těžko můžu říct, že si někde záležet nedáváš. Jak povidá Inka. Řemeslo. Osmnáct slabik do básně je ale hodně málo i třeba čtyřikrát, těžko dělit tak. To bude těžké rozhodování, protože se mi tenhle textík zamlouvá a dost. A nejen díky těm opravdu novým rýmům. Ty jsou fakt třída.
Práce s řemeslem. To mě jedině těší.A potkala jsem se i s jinými Tvými texty, které na kost cinkaly a zněly i po obsahu. Ovšem tady si můj vjem trochu masa a svalu žádá. Totiž jak rychle přišla, kvapněji odchází a nic mi nezůstává. Zahrála a protekla mezi prsty. Kde je?
Není. Samozřejmě, že není. Nepotřeboval jsem, aby byla. Šlo mi jen o práci s řemeslem. Asi jako si malíř někdy potřebuje nakreslit krajinku, nebo zátiší. Asi jsem si měl potřebu obsah odpustit i proto, že potkávám samé obsahy, bez řemesla. A bohužel nejen bez řemesla, ale téměř stejně často obsahy, které si jen myslí, že jsou obsahy, ale jsou jen líbivým žvýkání čehosi, čemu ani autor nerozumí. Nechtěl jsem se k těmto kvaziobsahům přidávat a dovolil jsem si jednu bezobsažnou...
Nepotřeboval jsem, aby byla.A čtenář? A připadá mi to poněkud úsměvné (ne ironicky), když vzpomenu na Tvůj koment u mého díla. Jsi k sobě jako k druhým? Kdy už se mi vrátíš?
Připomnělo mi výrok miroslawka: Celým svým trváním umím být bez problému nepochopen.
On to možná ale myslel trochu jinak.
Torzo | Čtverylka | Z šepotu puzzle | Odcházení | Poklesy