Lidé,
vystupují ve spěchu,
z vlaku,
neslyší však útěchu.
Čas,
dělá jim problém,
prochází
po mostu oblém.
Smích
slyší jen málo,
ticho,
to se jim jen zdálo.
láska,
už není vždycky pravá,
radost,
už nebývá vždy sláva.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
ta interpunkce je přehnaná
forma tě donutila přecpat to zbytečným užitím a opakováním slov
rým tě donutil svázat myšlenky do korzetu, že se celé tělo básně zmítá v křeči a lapá po dechu...
láska, --- tady máš malé l ... Proč? když Smích i čas jsou po tečce velkým?
za "spěchu" bych čárku nedávala, vystupovat musíš odněkud
čas, smích --- jo to by šlo, tady by se to dalo brát jako odsazené...
radost nebývá sláva --- ta formulace je poměrně slabá. Ale myšlenku, jakože základní, to má ,)
Chaos | Večerní ulice |