A ona vidí
jen jejich záda,
potom své černé hvězdy
na zmáčeném bílém nebi,
květy, jež vadnou (ač nikdy nevykvetly),
dva smutné oceány,
co jako mrtvé moře,
jsou příliš slané
a příliš bez života
Pravda je tichá
- poslední mollová nota -
a sněží na ni tma,
když skrývá se
na odvrácené straně svého měsíce
choulí se
za bílými zdmi,
co jsou příliš těsné na to,
aby se dalo dobře dýchat
Těžko polyká se
mlhavé neprostupno klamu
a sněží slzy,
ach ty bezbarvé slzy,
na nekompromisně černobílou tmu
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
a sněží slzy,
ach ty bezbarvé slzy,
na nekompromisně černobílou tmu
u celého jsem se zajíkl až u slova nekompromisně. Je tvrdé a taky se těžko polyká.
V celku máš velmi zvučné momenty, obrazy velmi slušně propojené. V resumé se usmívám, konec je malý kompromis. Zdá se, že kráčíš mílovými kroky.
Ranní Praha | Ještě si nepřipadám dospělá | Nadechnout se | Tvé oči nelžou | Měsíc a my