Na tvrdé židli sedím,
okno špinavý před sebou mám.
Když skrze něj hledím,
pomalu zapomínám
na časy co byly,
plny upřímné naděje.
Jen vzpomínky mi zbyly,
nálada moje stagnuje.
Osud mi vybral cestu
plnou monotónních dnů,
nosím olověnou vestu.
Mám hlavu plnou snů.
Chci mít volný čas,
být jen s mojí milou,
užívat si nás.
Občas si pustit žilou.
Hodnocení:3 (celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Víš facojurko život není o tom co chceme, ale o tom co máme.A patří tam i špinavý okno, monotonní dny i ocelová vesta- to už záleží jen na tobě.Ty máš Poetu a tady se žije každý den.
Z písku | Digi druh | Strach ze tmy | Otomar | Co z toho mají?