Na tvrdé židli sedím,
okno špinavý před sebou mám.
Když skrze něj hledím,
pomalu zapomínám
na časy co byly,
plny upřímné naděje.
Jen vzpomínky mi zbyly,
nálada moje stagnuje.

Osud mi vybral cestu
plnou monotónních dnů,
nosím olověnou vestu.
Mám hlavu plnou snů.
Chci mít volný čas,
být jen s mojí milou,
užívat si nás.
Občas si pustit žilou.