Ke konci naklání se čas.
... začínám se ptát.
Čeho se dokážeš vzdát !
Já ti už nechci nic dát.
Avšak slyšet chci...
Pravdu.
... svou svobodu ?
Co obětuješ - řekni !
Na kolik si mne ceníš !
Co z toho budu mít já...
A co ty ?
Nahou pravdu slyšet chci !
Ty ?
Nemáš slov ? Nepřemýšlíš ?
Proč taky...
Tak řekni !
Plyne ti čas.
Už nestíháš.
Nerozumíš ? Čemu ?
Uvěř sobě - nebo jemu...
Kdo je on ?
Stín ... strom.
Tmavě stojí - nehýbá se.
Jako ty !
Tvá šance mizí - ty ji nechytíš.
...srdce vztekem stárne.
Láska ho už neovládne.
Nech si ho !
Nechci ho !
Už nemusíš nic říkat.
Čas uplynul ...
Tik - tak.
Hodnocení:4.5 (celkem: 9, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 60x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Vzhledem k obsahu je to rozhodně moc upovídané. A abych byl trochu konkrétnější: hned na začátku mě odrovnaly veršíky "čeho se dokážeš vzdát!/já ti už nechci nic dát." Myslím, že je v tom vše. Upovídaní lidé na sebe prozrazují hodně, aniž to samozřejmě tuší.
Je to zvláštní, fakt. Popravdě jsem od toho čekal víc a přijde mi to místy hodně odflinklé. Prostě je to napsáno tak, jak autora okamžitě napadlo. Zasloužilo by si to více. Nehodnotím.
Tak joo, chápu tě - jseš prostě poet,víš já píšu básne tak asi rok a jenom to mně určitou dobu drželo nad vodou. Pozdeji dám další - ale všechny jsou smutné.
Vlasta
Hračka | Myšlenky | Ajurvéda může… | Ne... | Proč