Byla to ona
nezkrotná a temná,
byla to ona
tajemná a chladná.
Přepadla mne beze slov
bezcitná a plná strof.
Najednou jsem ucítil,
že dech se mi téměř zastavil.
To světlo. Ano to světlo,
ten zjitřený blesk!
Jen protnout mi hrdlo
a nechat mne spatřit jeho lesk.
Taková byla ona v celé své kráse.
Však nezdařiv se její plán,
já tušil, že to zkusí zase.
Beze strachu bouří hnán,
bloudil jsem samoten v tom čase.
Hle! Ten statný dub támhle, má záchrana.
Jak neproniknutelná byla ta jeho koruna!
Ni kapka vody, která by mé rty smočila,
však ona jako by můj záměr tušila.
Než stačil jsem k stromu doběhnouti,
rudým plamenem již počal žhnouti.
Tu spatřiv jsem, že to není strom, co se se životem loučí,
to já podlehl svodům nezkrotné bouři.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ze života hmyzu | barikáda | Láska hory přenáší | Bouře | Poslední člověk