Táhnou hejna bílých ptáků,
táhnou do dálek.
Břehu nikde, nikde, žádný,
- nikde odpočinek.
Vlny houpou, vábí, uspávají.
Nebe modré, moře modré,
žádný rozdíl není.
Uspalo, ptáčka uspalo,
to moře kolébavé.
I slunce už šlo spát,
proč by ptáček nemoh?
Usnul ptáček spánkem dlouhým.
Ach, vlnky jsou tak hloupé!
Hloupoučké jsou, bez rozumu,
bez přemýšlení.
Ach, jak by mohly tušit,
jak by mohly vědět,
že marný byl tesklivý jejich zpěv.
Vzdušné proudy, proudy vzduchu
ptáčka kolébají,
v pouhém šumotu svém
běloučká křídla nadnášejí.
Tisíce metrů nad mořem,
sní ptáci bílí.
Voda je živel a ne život,
co vlnky o tom vědí.
Hodnocení:1.3 (celkem: 13, počet hlasujících: 10)
Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Pavel Celba (Filousov)16.4.2002, 22:07
Když napodzim zežloutne listí, den se rychle krátí a ptáci odlétají do teplých krajů za mořem. Tu basnířka si vyjde na procházku do lesa, světa barev v příšeří, na louku, kde se táhne elektrické vedení v nenávratno, a tam na sloupu, na stožáru, sedí ptáček bílý hledíc dálné cestě vstříc.
Cestě osudové, která musí být a bude vykonána, vzdušným putováním za přežitím, neustálým mácháním křídel až do úplného vyčerpání sil v modré samotě. Snad zaslouží si klid a mír?
Ale neposedné moře by si chtělo povídat. Překypujíc živelností pro vodu tolik příznačou nechápe, nerozumí zvířecímu, natož pak lidskému, životu!
Krystýnina báseň na sebe obléká háv romantismu, malované idilky s vůní přírodního souznění. Svojí kresbou krajiny, šuměním křídel ve vzduchu, verše přímo nutí čtenáře k představám, navozují příjemnou atfosméru klidu a pohody, jenom lehce nabourávanou ptačím úsilím.
Hlubší smysl však spočívá v těžko postřehnutelné, jemné rezonanci mezi strohou scenérií a tvorečkovou vytrvalostí postavené naproti ideálu. Je to myšlenka až zvláštně parafrázující s lidským životem, jeho lehkostí a tíhou.
Člověk je bytostí mylnou, k dokonalosti se pouze blíží a i Bílí ptáci mají své mouchy. Výraznější slovní pestrostí by bylo možné docílit znatelnějšího kontrastu s jednoduchostí krajinomalby.
Je to báseň, která přináší tajuplný pocit snění a volnosti, ale i svá skrytá zákoutí, jež se musí hledat.
Přání | Prokřehlé vzkazy | Lucerny | Imprese | Cesta