Táhnou hejna bílých ptáků,
táhnou do dálek.
Břehu nikde, nikde, žádný,
- nikde odpočinek.
Vlny houpou, vábí, uspávají.
Nebe modré, moře modré,
žádný rozdíl není.

Uspalo, ptáčka uspalo,
to moře kolébavé.
I slunce už šlo spát,
proč by ptáček nemoh?

Usnul ptáček spánkem dlouhým.
Ach, vlnky jsou tak hloupé!
Hloupoučké jsou, bez rozumu,
bez přemýšlení.
Ach, jak by mohly tušit,
jak by mohly vědět,
že marný byl tesklivý jejich zpěv.

Vzdušné proudy, proudy vzduchu
ptáčka kolébají,
v pouhém šumotu svém
běloučká křídla nadnášejí.

Tisíce metrů nad mořem,
sní ptáci bílí.
Voda je živel a ne život,
co vlnky o tom vědí.