můj pánbů už dlouho spí tak aspoň v trávě
mezi čtyřlístky tě chci zas najít
a jestli nerostou snad možná ani ty
svá ústa nesložíš tam kde je rozestláno
pak mezi bodláky pelyňkem a blínem
znovu pochopím co neříct a co neutajit
že lhát se nemá milovat tě nesmím
a že ne všechno psané je prý dáno
...
v objetí chladu s vlastní duší promodralou
piju teplé víno s přívlastkem kocovin
mí andělé se perou jeden s druhým
třetí škodolibě tleská v bolestivém šeru
ty štěstím pouze lehce obnošen
prodíráš se křovím z vlastních vin
a kdesi v dálce zkoušíš úspěšně snad zapomenout
na sebe na mě naše sny... a na nevěru
Hodnocení:4.67 (celkem: 28, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 31x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ty ho stále miluješ a přivoláváš zpátky,jenže katedrála spadla,zbytečně hledáš barevné střepy z výplní oken,chybí rám,katedrála a on tu také není.Teď budu zlá:Nech ho odejít.Skutečná láska má na mysli štěstí toho druhého.On našel své štěstí jinde,tak mu ho přej.Udělej inventuru citových investicí a začni znovu.Když to v sobě neukončíš nemůže nic nového začít.A ty jsi se pro slzy nenarodila.Držím ti palce.
Má lásko... | Po milování | Bez tebe | Kalich | Sním