Bez citu

22.8.2011 18:08

Autor: West

, 22.8.2011, Básně

Ztrácím se v ledových vlnách,
které mě rozbíjejí
o skály osudu

zlámané kosti mi už nevrátí
pocit kolující srdcem
po věčné časy

bolest v otupělé naději křičí
melancholie mi šeptá
neutečeš před smrtí

nevnímám radost a pomíjivé štěstí
jsem kruté šílenství
v Tvé hlavě.

Hodnocení: 4.8
(celkem: 24, počet hlasujících: 5)

Zobrazeno 33x (přihlášenými uživateli)

Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Vybíráme další díla od autora...
Na stráži | Co je to Láska? | -//- | Bolest | Málo je víc Patricie

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

LS.

22.8.2011, 22:31

Próza, či poézia... je tak krutá, až je krásna... LS.

kvalitní komentář (0)

Reakce: West

22.8.2011, 22:43

Děkuji Ti, Leni. :-)

WEST

kvalitní komentář (0)Reaguj >>

Oldřich Řeporyjský

22.8.2011, 22:29
Hodnocení: 5

Tahle je pěkná. Vytváří dobré obrazy, které jsou jednoduché, sepjaté logikou a funkční. Není to jen jakési namátkové svazování slov z různých škopků. Mohla by ale být ještě lepší, kdyby ses vyhnul pár nebásnickým klišé. Mně, kdyby melancholie šeptala: neutečeš před smrtí, tak by to nebyla melancholie, pač je to až příliš racionální vyjádření. A melancholie je v nás takový temný básník, který by to prostě takhle nikdy neřekl... a pak tam nesedí ty zlámané kosti, celá ta druhé sloka je jakási polámaná a obraz nevyfantazovatelný.
Rozepsal jsem tu kritiku zeširoka, což nic nemění na tom, že jsou to vlastně drobnosti a ta báseň je vážně dobrá!

kvalitní komentář (0)

Reakce: West

22.8.2011, 22:43

Jo, hodně zeširoka, ale moc Ti děkuji. :-)