já si teda dovolím už jen poznamenat co do gramatiky - náhodné užití interpunkce... čárky jsou tam přilepené sem tam pro nic za nic.
- co do typografie... před čárkou se píše mezera... př. připustíš, že
- o jednotvárnosti i ohranosti užití významů slov už tady měl řeč Sat.
- co mi osobně vadí: přehnané užití zájmena "můj" (mé - mého...)
Takže po přečtení mi hlavou prolítlo "V nás je náš svět" - a hned na to přiletělo slovo ... autistka!
Celá báseň do určité části iluzorně připomíná sonet. Pak ale náhle skončí a ze sonetu - jen iluze.
Při delším pohlédnutí je to elegie (ne zrovna dobrá a originální). Básně jako tohle beru za masáž slovní zásoby autora/ky, nikoli masáž fantazie čtenáře.
Evokuje to nedodělané věci, rychle řečené věty a o verším nemluvím (zatím).
Doporučil bych si vypisovat několik možných "stejně znějících/rytmických" slov a vždy první dvě až tři hodit za hlavu, protože jsou tak říkajíc...předvídatelná.
Pokud se má používat určitá slovesná skladba, opakovaně, ztrácí na síle a zajímavosti, proto je důležité nacházet nová nebo nové roviny použití.
Verše založené na gramatickém rýmu jsou nevděčná věc (povětšinou).
Oceňuji, že začínáš každou sloku stejně (4x až, 4x až, 2x pak), v tom by se určitá motorika dala najít, ale není životuschopná.
Prosil bych více třeba tajemna, mystiky, erotiky, intimna nebo prostě méně slov z čítanek pro ZŠ.
Nehaním tvou tvorbu. Kritizuji
Snad překvapíš, jelikož dvě díla prozatím. A pořád nic o tvém know-how nevím...
Hodně zdaru v psaní.
To, že máš číst-číst-číst, ať řeknou jiní.
až | život je zmetek |