Proklínám pavučinky osudu
co se mi na paty lepí
vím, že jiná už nebudu
i tobě je to jasné
přesto (nebo možná právě proto?)
bloudíme pořád
v kruhu
a hrajeme hry na co kdyby...
Připadá mi, že náš čas
už vypršel
a že nemáme páku
jak ho vrátit zpátky..víš..
ale je celkem smutné
že neustoupíš
ani o krok
asi se bojíš
že podlehneš...
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
me2d: všechny básničky které tu mám, jsou saložené od ledna.. je to všechno z jednoho období, a z jedné sbírky, kterou teď dodělávám...práce a můj přístup jsou různorodé..pokaždé to pojímám jinak...je to pak zajímavější, a nezakufruju jen v něčem o čem si myslím, že by to mohlo být ono..
Na dně... | Krásná | Nemusí ale budou... | Bojím se toho co bude... | Změna
Klíčová slova
báseň | strach | osud | otázky | roztěkanost