Proklínám pavučinky osudu
co se mi na paty lepí
vím, že jiná už nebudu
i tobě je to jasné
přesto (nebo možná právě proto?)
bloudíme pořád
v kruhu
a hrajeme hry na co kdyby...

Připadá mi, že náš čas
už vypršel
a že nemáme páku
jak ho vrátit zpátky..víš..
ale je celkem smutné
že neustoupíš
ani o krok
asi se bojíš
že podlehneš...