Prostupuje tě vůně
vonných tyčinek
a hledáš pravdu pod
pivním táckem
někde až na stole
vyrytý
kostrbatý srdce
obtáhnutý lihovkou
asi
aby
nezarostlo mechem
nebo plísní
S otevřenými ústy
vdechuješ vanilku
a chytáš tmu do
melírovací čepice
z roztrhanými oky
po zběsilém
zápasu
asi
aby
ses podobala
na hvězdu
(béčkovýho)
seriálu
Jsi sama
jako člověk
co umí Ludolfovo číslo
na tísíce desetinných
míst
Na holku v zrcadle
kreslíš otazníky
rozdrcenym pudrem
tělový barvy
zanecháváš obtisky
papilárních linií
dennodenní letargie
asi
aby
sis vážila dní
kdy vidíš svoje okno
z druhý strany náměstí
Na špinavym talíři
hodujou masařky
a zpod okna
zatéká ti lascivní mlha
do bot a ponožek
a ty si ve květníku
pěstuješ můry
asi
abys
měla kamarádky
co ubijou
ticho do rohů
Jsi sama
jak vykastrovanej kůň
ke kterýmu klisny
vzhlížej pro zábavu
Jsi sama
asi
aby
sis uvědomila
že
se
nemá
lhát
Hodnocení:4.43 (celkem: 31, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 39x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
konec je hodně výrazný .. vyhrocený .. řekla bych jako by se smíření po několika sekundách zase vytratilo a objevil se z5 hněv .. mám z této básně divné pocity.. musím si ji přečíst ještě jednou ráno a pak se kdyžtak vrátit khodnocení .. ale věz že je dobrá, když je o básni třeba přemýšlet .)
To snad ne! Já se ale umím trefit se čtením. =) Nikdy jindy by to snad nepasovalo líp. Ludolfovo číslo, papilární otisky, klisny... prostě každý slůvko.
Naposled v oblacích | Absurdita zlátnoucích listů | Posmíval se | Udušeni chapadly brzkého rána | V náruči kouzelníka