Prostupuje tě vůně
vonných tyčinek
a hledáš pravdu pod
pivním táckem
někde až na stole
vyrytý
kostrbatý srdce
obtáhnutý lihovkou
asi
aby
nezarostlo mechem
nebo plísní


S otevřenými ústy
vdechuješ vanilku
a chytáš tmu do
melírovací čepice
z roztrhanými oky
po zběsilém
zápasu
asi
aby
ses podobala
na hvězdu
(béčkovýho)
seriálu

Jsi sama
jako člověk
co umí Ludolfovo číslo
na tísíce desetinných
míst


Na holku v zrcadle
kreslíš otazníky
rozdrcenym pudrem
tělový barvy
zanecháváš obtisky
papilárních linií
dennodenní letargie
asi
aby
sis vážila dní
kdy vidíš svoje okno
z druhý strany náměstí



Na špinavym talíři
hodujou masařky
a zpod okna
zatéká ti lascivní mlha
do bot a ponožek
a ty si ve květníku
pěstuješ můry
asi
abys
měla kamarádky
co ubijou
ticho do rohů

Jsi sama
jak vykastrovanej kůň
ke kterýmu klisny
vzhlížej pro zábavu

Jsi sama
asi
aby
sis uvědomila
že
se
nemá
lhát