Kdyby zastavil se čas
na nekonečnou chvíli,
v tom prázdnu bychom žili,
v tom prázdnu bychom byli
zmoudřelí pokorou - snad
a mnohem lépe bychom mohli
pod fíkovníky usínat.
Viděli bychom moře asi
vyšité krví a zmáčenými vlasy
a lásku hledali bychom
někde uprostřed...
tam, kde by nad hladinu
vyrazil v tu chvíli svět
ach, svět...
Já nechci se dívat zpátky,
možná jen pro výstrahu,
až budeme stát na prahu
a jednou zas slzy utírat,
ty, které nyní nevidíme,
vždyť hlavy máme skloněné,
však mnohem více sníme.
Vždyť žít se musí
a musí se i milovat!
Musí se zemřít
ale předtím, předtím
mnohem více dát...
A proto mám ráda básníky,
snílky spásy,
průvodce jednoduchosti,
mudrce bolesti
a posly krásy.
Hodnocení:4.33 (celkem: 26, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 40x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Kdepak, oni jsou ti nejjednodušší z jednoduchých. Kdyby byli složitý, nikdy by neodhalili jednoduchou krásu a hlavně by ji neuměli poslat dál... ale jak se to vezme - i to je dar.
Děvčátko se sirkami | Na čekané | Dvacet let | Blog | Čekání