ani zlatý déšť se ještě
vláhy jarních dešťů nenadech

a já stále připíjím sněhem
na svá vína
co mnohdy trochu trpká, snivá
rozléval jsem po jazýčcích rovnováh


ostruhou vzkaz

otevřený slova v kůži
nekonfliktně zmlkly -
na zádech
že ochraptělá zemřelas

pod hřbetem za nehty
od lásky a skorofrází
profláknutej kus z ní
leskne se
a po kolenou plazí
do slov
udušených v chlastu


a byl březen, a bylas v něm...

rozteklá do skvrniva
do hadrů a rukou od sava
za lokty
za do mrtě ohlodaný kosti v koši

mělas pravdu

časem by i pes
u nás chcíp