Stále častěji mám divnou potřebu
Vyjadřovat se mrtvým jazykem.
Psát o vodě, dřevácích. O chlebu.
Nehledat díry ve stěnách, jak je zvykem.
Vidím jen horko a slunce, a poušť, jen mou
Nemyslím na tebe, o to neměj strach
Nezabývej se mou potřebou, mou tmou –
To je to pravé slovo. Tápej v temnotách!
Chodím teď do kostelů
A plivu na Marii, tu kurvu zbožných davů
Osahávají mě ruce kazatelů
Víš to rád? - Zatím sbohem a střez se dobrých mravů.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 12x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Mnoho let | El Greco | Ráno | Marnivost | Ber si tam vše, jen ber!