Držet se skály
za konec prstu,
dívat se dolů
kde spadnout bych měl,

říkali nechoď,
vždyť nevíš jak
a nebude pomoci.

Já přes to chtěl

a držel se tak,
jak bylo možné,
jak šlo to jen,

a přes to všechno
co dělal jsem,
ticho nastalo.

A já v něm

navždy uvězněn,
padal jsem dolů
skalám vstříc,

neměl jsem čas
vyjádřit slovem,
naznačit gestem,

Co chtěl jsem ti říct,

že mrzí mě moc,
já hlupák veliký,
že jsem Tě nepoznal.

Vím, jsou to bludy
tak odpusťte prosím,
že jsem vám lhal.

Ze skály nespad jsem,
já držel se pevně
a myslel na ní,

Tu co s ní usínám,
od které čekám,
teplý stisk dlaní.