potřeboval jsem vypnout
najít se v lánech kukuřice
zhasnul jsem všechna světla
a odešel z ostrova

očistil jsem se
byl jsem v tom velmi důkladný
slunce spalovalo mé suché rty
procesory v mé hlavě přestaly fungovat

stal jsem se takovým
jakým sis vždycky přála abych byl
chodily kolem mě nové tváře
ale já je nedokázal vnímat

zima se stala mým dárcem tepla
potřeboval jsem tě pokaždé když si odešla
tlak na mé hrudi byl velice silný
tvá vůně mě doháněla k duševnímu orgasmu

nezávislost se stala jedním z důvodů
proč jsem přestával existovat
výlety do neznámých míst
byly to jediné co mě vzrušovalo

postupem času mi začaly vypadávat vlasy
neměl jsem ruce abych je mohl chytat
byla si stále nekonečně krásná
stále si hořela v mém srdci

množství vypitého alkoholu
přestávalo být důvodem k zamyšlení
jedinou šancí na život se stala léčba
ale já od tebe nemohl odejít

přehrával jsem si nás pořád dokola
žili jsme spolu v mé hlavě
z tvých očí proudily květy
ty mé byly úplně vyhaslé

prodíral jsem se skrze mlhu
ostrov se topil v nenávratnu
podřezal jsem si žíly
aby mi cesta rychleji ubíhala

poprvé jsem se těšil domů
už jako dítě jsem byl velice zvláštní
panenky v mém pokoji voněly bolestí
tak krásně jako tvé vlasy

uvařila jsi mi houbový čaj
v tu chvíli jsem přestal být arogantní
spatřil jsem naše nahá těla v zrdcadle
tvé polibky hasily mou žízeň

potom jsi odešla navždycky
z ostrova chodily zprávy abych se vrátil
nedokázal jsem opustit tvé tělo
stále mi připomínalo tebe

naučila jsi mě dýchat
smála jsi se i když jsi spala
když jsi plakala i umírala
tvé doteky hojily rány

po nějaké době jsem se probudil na kraji lesa
tři metry pod zemským povrchem
jedl jsem hlínu a kamení
z ostrova se mezitím prý stala tržnice

sebe jsem ovšem nikdy nenalezl
útěk byl začátek dlouhého konce
vždycky jsem věřil v pár bohů
v nekonečné pole plné kukuřice

v ráj na zemi v srdci každého z nás
a také v oči plné síly

...zemřel jsem velmi mladý
a ty jsi mi ani nepřišla na pohřeb...