Horko- bratrem pouště
vysušuje naše těla
tak intenzivně, nemilosrdně.

I v odpolední procházce
těžko mi kroku
putuji přírodou, oddaně.

Klopýtám cestou kamenitou
jako byla by křížová
-pro mne určitě.

Chvíli ještě lituji nápadu
opět pátrat po tom místu
hledat tu studánku, ukrytou.

Pak úsměv přichází
dobře skrytá, však
v kapradí, kameny lemovaná.

Připomenu si zas
při prvních doušcích z dlaní
jak báječné to je, píti vodu.